Rozhovor s osudem

Rozhovor s osudem

Přijď ke mně, osude, cesta se krátí

a obzor je jen samý kříž.

S pokorou v kolenou, kdo dokáže, platí,

den posvětí slunce, noc přichází blíž.

Ty jediný do řeky snů znovu vstoupíš

kalné její vody odplynou dál.

Za odpustek v dlani všechno nekoupíš,

nic nestojí tam, kde dříve jsi stál.

Pospíchej osude, prachem i blátem

trnky ze stezky do koruny vpleť.

I kdybys zaplatil červeným zlatem,

svým hlasem nezboříš Jericha zeď.

Zastav se, osude, pozvedni hlavu,

pohleď na Severku mlčící

Odejdi osude, nevrať se zpět,

každý nový den

je pouze a jen

dalším úderem do hřebu palicí…