Umět být starý

Umět být starý

Než dojde na básničku

Tohle mi vyšlo, když jsem zadal umělé inteligenci
vytvořit obrázek skupiny bavících se důchodců. 
Řekl bych, že je jejich smích moc křečovitý.
 
 
A takhle se skutečně bavíme na jednom z mnoha
našich srazů dávných spolužáků ze střední. Tento
se odehrál v městečku v Dolním Sasku a byl
naprosto skvělý. I náš smích byl nějak přirozenější.
 

Kdy je člověk vážně starý?
Když jen nadává
na celý svět a na každého?
Když si lakuje minulost narůžovo?
Když je mu všechno fuk?

Jak se to ale stane, že náhle
touží buď po klidu, nebo se vzteká
a nevidí pro sebe budoucnost?

Odpověď je vlastně jednoduchá –
protože přestane přijímat výzvy.

Autor kvaj, 07.07.2025
Přečteno 62x
Tipy 17
Poslední tipující: Gora, cappuccinogirl, Psavec, Marten, Rafinka, IronDodo, Reyla, Bosorka9, Anfádis, Laxx159, ...
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

...výzva bez radosti je blbost..."takovej mladej a už tak vážnej, to neni zdravý"...řekla mi, když jsem byl kdysi náctiletý stařičká sousedka, co se narodila ještě za Rakouska Uherska...takže od té doby jsem mladej 'dycky , když mám radost...

09.07.2025 17:03:40 | Marten

líbí

Že se lakuje minulost růžově, tomu moc nevěřím. Každý ty chyby vidí, jen častěji si porovnává, co třeba tehdy bylo normální a dnes nefunguje. O tom to je.

07.07.2025 21:59:37 | Admirál

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel