Ležíš vedle, spíš… a já bdím,
kde končí tvoje tělo, tam začíná stín..
A ty to víš
že mám splín. .
Nevolám tě
, mlčíš svým způsobem,
jen se ptám potichu
kdy do sedmého nebe
zas spolu půjdeme...
Nesmí mě to ubít,
musí mě to nabýt,
nejsem jen hlas,
co zhas,
když nejdeš blíž.
Objímám ticho,
pálí víc než křik –
nechci padat níž...
chci stoupat výš. .
Stále věřím… že máš ten klíč
nejen k svému bytu...
ale k našemu životu
Nechci tě vlastnit, chci být tvůj břeh,
kde můžeš najit klid
chci ale být i řeka
co do srdce ti vtéká
neboj se nejsem divoká...
jen živá...
Nesmí mě to ubít,
musí mě to nabýt,
nejsem jen hlas,
co zhas,
když nejdeš blíž.
Objímám ticho,
pálí víc než křik –
nechci padat níž...
chci stoupat výš.
nesu ti sebe
Nepotřebuju Romeo –
pod balkónem
ale chci čisté nebe
nejsen Jůlie
jsem žena
vedle tebe
a možná
až spadne hvězda
chci si přát
ať se mi to jen nezdá
tvé silné objetí
až pujdem spolu spát
Nesmí mě to ubít,
musí mě to nabýt,
nejsem jen hlas,
co zhas,
když nejdeš blíž.
Objímám ticho,
pálí víc než křik –
nechci padat níž...
chci stoupat výš.
nesu ti sebe
Nepotřebuju Romeo –
pod balkónem
ale chci čisté nebe
nejsen Jůlie
jsem žena
vedle tebe
a možná
až spadne hvězda
chci si přát ....
---