21. Civilizace 1975

pod špinavými okny továren

a sluncem skomírajícím za kouřem sazí

zastavěnými lučinami

hořícím lesem odpadků bez zvířat

chemické řeky splašků protékají

městy ze železa kamene  a masa

s ulicemi kde  uprostřed auta vibracemi  hluků opojnou rychlostí

jedovatými plyny otupují řidiče

otroky volantů

po stranách zas vedle lačných skel výkladů

ženy nákupů dávají mužům pohledy

slévající se v jednu ženu

se kterou chceme žít

potit se v čtyřech stěnách

nebo jít bloudit tundrou?

už nežijeme s přírodou

přemnožily jsem se

ale jsou místa tichá samoty

myslí se na války

jsou prostředky dosažení cílů

a lidského dobra

vše před sebou hrajeme

a teprve v nitru myšlenek žijeme

nikdy nebudeme šťastni

lidé budou trpět dál