U břehu

Jak nestálý je řeky proud,

když mosty tiše omývá,

rej vírů nechá rozplynout,

a slzy času utírá.

V náručí břehů ospalých,

ukrývá cáry marných snů,

spících v kořenech beztvarých,

čerň nocí s maskou bledých dnů.

Nad jezem vrba skloněná,

po vodě vlasy prostírá,

v paprscích slunce vznešená,

mdlý vánek listím zachvívá.