Za bratry Čapky

Za bratry Čapky

 

„Štětcem všech barev namaluj do mraků

náladu čekání vysněných zázraků

malíři, srdci mi nejbližší,“

zavolám do dáli, když večer utiší

úsměvy, stesky i radosti,

přichází karneval zloby, malosti

a zvedl se vítr, co neslyší

nářky, trápení, starosti.

 

„Perem všech srdcí napiš mi sloku,

jež potvrdí pravdu tisíců roků,

že láska je citem nejbližším všem,

básníku s životem černým, jak sen.“

 

„Malíři, básníku, vezměte za kliku

moudrosti světa.

Malujte, napište o létě, zimě

o smíchu, slzách, co v očích pálí mě,

o bolestech těžkého srdce…

bušícím léta.

Jen vám chci naslouchat,

s vámi chci plakat, s vámi se smát;

jen vám lze uvěřit, přece…“