Čas vlků

Po vlčích stezkách – ve vzorcích hvězd

daleko, daleko od lidských měst

běží vlci zemí nocí oděnou,

Měsíc v mracích tvář ukryl,

ve vzduchu tu po nich zbyl,

hlas mizící ztichlou ozvěnou.

 

Přes hory, lesy, pustiny -

návrat do Srdce krajiny,

kde rod vlčí počátek kdys vzal.

Klimt, Aragon i Kobrin z Rusi

též Tervič z Bukoviny běžet musí,

když vítr píseň v uších hrál.

 

Kolik věčných vlků zbývá,

zdali najdou, kde se skrývá,

místo ono v nitru skal.

Pověsti nám o něm mlčí,

stará stezka je tam vlčí.

Ty jsi ji však také znal.

 

Až skončí řada temných let

a rovnováhu získá svět,

všichni budou v míru žít.

Když lidé cestu objeví,

jež v hvězdách běží po nebi,

vlci bez strachu budou výt.