bylo těch lásek snad až moc
a žádná na zabití
dřív než se večer stulí v noc
jak žížalu mě chytí
a na hák vlastních iluzí
jak těrchovského synka
nabodne touhou bez blůzy
o chuti ani zmínka
snad kdyby flašku pálené
mi k tomu chtěla dát
a možná ještě...ale ne
už začínám se smát
když představím si obrázek
já jako oběť chtíče
a nekonečných otázek
...
nevíš, kam jsem dal klíče?