Dík

Dík

Tichounce, bez dechu

pro duše útěchu

přišel sis cestičkou do polí.

Kostelík ve vsi klekáním hlaholí

a pohled tvůj do srdce zabolí.

Pravzorem půvabu pyšní se chodidla,

dlaně dva leknínu květy.

Vlasy zář slunce se svítáním zrodila,

krev šťávy z višní; sladké rety.

Jeřábů tanec chůze její,  

boky do rytmu tanga se vlní.

Záhyby tvé duše se dojetím chvějí,

oči se křišťálem slaným naplní.

Hlavou ti myšlenka probleskne jasná:

„Ach Bože můj, děkuji, že je tak krásná!“