Naší krásné vlasti

Klečím,
neprosím boha,
neprosím svoji jedinou lásku,
jen dívám se do nebe,
vzpomínám na ty slova,
co vyryl jsem do podstavce,
našeho svatého,
„ Národ sobě, národ sobě,
za to děkujeme tobě…“

Čekám až hladná ocel,
na zátylku zastudí,
pryč má cesta povede,
za ctí, která zde není,
za vším co zde schází,
proletím nebe,
projdu peklem,
ale všude budu vzpomínat,
jen na tebe…

Má krásná vlasti…

A tak mě napadá,
neměli bychom se stydět?