Plamen na hrotu chaosu

vidím to
a cítím
to praskání světla
na okraji rozumu
kde barvy tančí valčík
s atomovým rozpadem
a galaxie se otvírají
jako staré zapomenuté knihy
v knihovně prázdnoty
kde hvězdy jsou jen jizvy
po dávných výkřicích
vytryskává spirála
oranžová
zelená
rudá
pulzující tep vesmíru
druhá čakra nekonečnosti
kde se rodí touha
a tančí hadí síla
jsou to lasery
ach ano
ty ostré jazyky ohně
které prořezávají závoj iluzí
a každý záblesk je motýlem
co právě snědl svůj stín
a letí vstříc neznámu
a vidím tam nahého boha chaosu
jak si zapaluje cigaretu
z hořícího konce červí díry
a dým se vlní
jako šepot mrtvých poetů
jsou to rozbitá zrcadla
co se stydí za svou pravdu
a přece v každém střepu
odráží se celý kosmos
mozek křičí
a rozbíjí se
na skleněné čajové lístky
to abych mohl číst budoucnost
v kapkách rozpuštěného světla
má matko Šílenství
tvé lůno plodí pyramidy plamenů
co tančí s cherubíny
oděnými v pixelovém smokingu
zatímco čas se šije
z ohně a touhy
a smrt voní po fuchsiích
v kvantové zahradě
a v téhle bezbřehosti
beze smyslu bytí
kde jediné slovo s nějakou příchutí
je tenhle plamen
degustačního menu extáze a zániku
nechte mě shořet
slyšíš?
v celé své kráse
nechte mě shořet
Protože v tom víru
v tom chaosu
v tom plameni
je jediná pravda
a ta je nekonečná
a daná
binárním zrodem
a nikdy nekončí
jen se přelévavě mění
zas a znova
jako tvůj dech
jako vesmír
jako život
jako tenhle obraz