ležíme na všech zdech
a zatlačujeme jejich tmu do rohů
různobarevnými květy našich končetin
kohouti se zadušují údivem ze života
a ráno zakokrhají polekáním
z naší společné samoty
kterou jsme přikryli světly
všech neonů laciných hotelů
ve kterých jsme nikdy nespali
spolu
a ve kterých nám vždycky bylo trochu smutno
je potřeba zářit
když smutno není
a nám spolu
není
nic
tma se nás pak bojí
tohle je smuténka, přesto ví, jak zahnat samotu, skvělá náladovka, básníku, opravdu*
20.07.2025 16:59:04 | cappuccinogirl