Noc v galerii (rozhovor se Sixtinskou madonou)

Noc v galerii

(rozhovor se Sixtinskou madonou)

 

Nesplněný slib

bloudí přítmím galerie.

Na stěnách běží klip

za klipem osudů;

už nikdy nebudu…

snít.

Po zdech se plavně plazí zmije…

smutku.

Vskutku,

Madono moje,

jen ty znáš zdroje…

lásky,

z přijímaní pod oboje,

té osudové krásky.

Parkety sem tam zaúpějí

pod tíhou svědomí,

je léto beznadějí

a život mrzí; už nejsme my.

Je dlouhý měsíc do svítání,

Ježíšek spí ti na prsou

a ty netušíš ani

co za zdmi budoucnosti čeká.

Já vím, a to mě leká,

vždyť, než uplyne řeka

do moře zapomnění,

kdesi, na břehu snění

číhá jen lidská zášť a zloba…

Ach ne, nikdy není vinna doba;

je to jen člověk sám;

tu pravdu dnes už dobře znám.

Polož mi hlavu na rameno,

ty tělem, duší krásná ženo,

ať pocit na okamžik mám,

že v téhle galerii…

nejsem sám…