pírko z ibise

V zavřené dlani nosím
tvůj smích z dětských let –
je lehký jako pírko,
jež spadlo z ibise.

Večer u Nilu rybáři
vytahují sítě plné hvězd.
Jednu ti dám do vlasů,
až usneš.

V chrámu stojí socha
s prasklým ňadrem.
U nohou jí kvete mák,
který nezná jméno.

Až písek zavře mé oči,
přines mi na hrob
prázdnou lasturu –
ať v ní bydlí ticho,
které jsme nenosili