Kronika osudu

Kronika osudu

 

Něco končí

v tomhle čase,

v téhle minutě,

v tomhle bytě.

 

Ale každý hrneček –

i ten žlutý, i s puntíky,

oba stejné, darované z lásky,

i soška anděla otočená na východ,

aby každý den vycházelo sluníčko –

vše to tu bylo.

 

Každý obraz vypovídal svůj příběh,

příběh bytu,

kde byl smích, někdy i pláč,

ale hlavně neskutečná láska

dvou lidí,

kde se slavily Vánoce, narozeniny,

narození vnoučat.

 

Kde i já pak každou noc ulehála

a každý den vstávala.

 

A teď – s klidem i očekáváním,

začne nový příběh

v novém bytě.

Čistím štítem –

ale každá fotka, každý hrníček,

i ten s puntíky,

tam bude mít své místo.

 

A krásné vzpomínky

v mém srdci –

co byly ve starém bytě –

tam zůstanou

a půjdou se mnou

do nového bytu

psát novou kroniku osudu.