Takhle se ta poezie nedá dělat...
Takhle se ta poezie nedá dělat...
Vánek polaskal větve stromů,
jen letmo a zas odvál pryč,
nad hlavou přelét mi čáp,
někde v dálce zazpival snitch...
a z metra svrab si nesu domů
a k tomu splasklý míč,
co šlohnul jsem... Bůh ví proč
a Bůh vi komu...
crap!
jsem na vrcholu
počátku svého šilenství,
od bab a z putyky od stolu
vracím se do dětství.
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Jo jo to bezelstné dětství...načerpat sílu z té "čistoty" stavět hrady z písku, pískat si a držet se za ruce..přeji hezký den a objímám.
23.07.2025 09:35:03 | Mirakulum Smeiros
Nevím, jak si to budoucí druhé dětství užiju, ale asi mě moc trápit nebude (naštěstí je to snad daleká budoucnost:-))
Užívej den a pro mě za mě klidně i bez toho objímání:-)
23.07.2025 09:41:05 | Ž.l.u.ť.á.k.
Co šlohnul jsem, ne šlohnu. Jsem na štíru se slovíčky : snitch a crap. Závěr excelentní. Žluťákovská romantika bez sentimentu, s hlavou a patou. Tak se měj, brachu.
23.07.2025 03:35:21 | Matahaja
Díky, kamaráde, to jsem úplně přehlídnul:-)
Jinak snitch je práskač, udavač a crap... prostě kravina, blbost:-)
Pěkný den, Matahajo.
23.07.2025 09:15:32 | Ž.l.u.ť.á.k.
