SPOLU

SPOLU

Zlaté paprsky ze žhavého slunce tekou,
má duše jako by ožila pod jejich dekou,
a pak jen chlad na rukou.

Řeky, moře, oceány, barvy jasného nebe,
mě v nitru hřály při vzpomínce na tebe,
jak krásně nám tenkrát bylo.

V zeleném hávu a šedivém odstínu stvořená,
naše těla v měkoučkém mechu vnořená,
jen ticho nás dělilo od sebe.

Kaňony a horskými hřebeny krajiny zdobené,
jsou éterickým blahem doby dávno ztracené,
když hledali jsme cestu k sobě.

V zimě bílé, studené, kdy tělo v nich zebe,
stále nám připomíná, mně a tebe,
jsme jako labutě, stále spolu.

Autor emmi, 25.07.2025
Přečteno 69x
Tipy 15
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel