Úklid

Utírám prach z poličky,

jako bych hladila vzpomínky.

Každý pohyb prachovky

rozmazávání minulosti

 

Prach se víří ve světle,

tančí krátce,

než se znovu usadí 

jak myšlenky, které se vracejí,

a nelze je setřít.

 

Vysavač hučí v monotónním tónu,

sbírá drobky včerejších dnů,

ztracené korálky, kousky lega,

co děti nechaly, když skončila hra.

Pod pohovkou najdu zapomenutou ponožku 

malý důkaz, že tu někdo zanechal stopu.

 

Umývám chodbu

jarem a vodou,

co odnáší stopy nohou,

jež prošly domem v různém čase 

dětské, dospělé, spěchající i váhavé.

Každá šmouha je část příběhu,

který mizí s každým tahem mopu.

 

Sbírám hračky,

barevné úlomky radosti,

tiché svědky včerejšího smíchu,

který se už ztratil v prachu času,

ale stále zůstává v rozích místnosti

jako ozvěna beztarostnosti.

 

Ve dřezu nádobí 

stopy po snídani,

obědu i večeři.

Každý talíř pamatuje otisk ruky,

která ho držela.

Každá sklenice zase ústa,

co z ní pila.

 

Plním pračku,

vkládám špinavé dny,

trika a barevné ponožky,

rodinou vonící ručníky 

a sleduji, jak se vše v kruhu točí,

jako roky, které běží

a s bílou pěnou splývají.

 

Ten běžný úklid každodenní 

každý pohyb tichou rekapitulací.

V každém prachovém chuchvalci

kousíček minulosti.

Každý úklid jsou pokusy

o místo na další dny.