Pohádka pro dceru

"Tatínku, povíš mi pohádku?"

"Jistě zlatíčko, poslouchej"

"Byla jednou krásná víla, 
ve které bděla velká síla.
Víla krásná, silná. Hlavne unikát.
Víla, která nemusela utíkat.

Každý ji měl rád, každičký ji miloval.
Každý se vždy s láskou k ní zachoval.
Víla vládla celému království.
Každého vyslechla s jeho žádostí.

Jednoho dne, však přišel dědeček.
Dal víle krásný přívěsek.
Ten nedal jí sílu, však všechnu sebral.
Kdyby jí měl pomoci, tolik by na to nedbal.

Víla smutná, tou tíhou znavená.
Šla do komnaty, celá zničená.
Čekaje na svého prince, až přijde.
Čekaje na chvíle, kdy všechno to vyjde.

Princ přišel, vílu letmě probral.
S polibkem na čelo, větu dodal.
Jsi důležitější, než můj vlastní osud.
Takových myšlenek neměl jsem doposud.

Tak víla vstala a směle dále vládla.
S krásnou myšlenkou na toho pána.
Jenž zachránil jí život a její touhy. 
Nebyl snad to jen sen pouhý."

"S těmito slovy odcházím má dceruško."

Další ráno po probuzení holčička hledá svého tatínka, který jí šel věnovat svou ledvinu, aby dál mohla žít, zatímco on při operaci zemřel.