Fialová můra
cupitá na špičkách
svý noci
bez pomoci
komár sosák
do spirály stáčí
krvelační po mase
dračím
stromky na hlavě ušitý
jak dílo čertích rohů
rozesmátý budlikání
hledající
divnou nohu
opuštěný housle
tváří se sklesle
a nějak kousle
smyčec ztratily
teskně struny drnkaly
a čas se bez not vleče
taková lakomá přišpendlenost
Ty housle tady - mám pocit, že celá ta báseň byla pro ně a pro to teskno strun a pro ten vlečící se čas - Rafinko zlatá, piš, já tě moc ráda čtu a určitě si k tobě ráda přijdu zas:-)**
28.07.2025 12:18:52 | cappuccinogirl
Krásně si to dáváš, Rafinko :-) Doufám, že někdy zaslechnu i s přednesem.. :-)
27.07.2025 10:31:43 | 456