I.
Vlkova tlama bolavá, krvácí v sněhu bílém,
v polštáři jak z vlny schoulen tělem sivém.
Z pramínků krve sníh taje, den ztrácí jas, on víru,
ten tvor, co dřív byl král, teď bloudí v tichém stínu.
Zbité má tělo, zlomené, tlapy se třesou z běhu,
znetvořená hlava a z ní dech vázne, v bílém sněhu.
V něm skryt je pud, co v hrudi ještě plane,
je slabý, však v očích sní o masité stravě.
V divoké pustině, bez zvuků lidských kroků,
pláněmi bloudil, kde ticho vládne většinu roku.
Na konci lesa ostrově, v patě strmé skály,
jen vítr zpívá smutnou píseň, jak zvon v zapomenuté dáli.
V táboře šeré nebe bledne, večer klade stín,
vlk věří v sousto – v poslední zoufalý svůj čin.
Je hladný, slabý, blízko smrti, v mysli kořist zraje,
a v temné stráni psí smečka ulehá v lese kraje.
Skočil střemhlav mezi mordy, co spí v šeru,
v duchu měl plán – že neuhne se o píď v směru.
Psí smečka duní, rve se jak vítr v trámu dřevném,
on bojuje, pak couvá zpět – a padá v tichu hněvném.
Zrazený tělem, hlad v něm dál jak stín se skrytě plíží,
odsouzen žít nenasysen, v divočině kde smrt se tiše blíží.
Za táborem, tam v pláni sněhu, leží znaven - ladem –
jen oči zhaslé v bílé tmě dál šeptají si: „Hladem…“
Nevzdal se, raněn v prvním nerovném boji,
pro zbabělost není místo v zoufalém souboji,
A tak se chystá k svému poslednímu útoku,
z posledních sil se vplíží a odhodlá se ke skoku...
II.
Čekal dlouho hladový,
zesláblý, trpělivý,
nelačnil po mase,
toužil po psovi,
pomalu blíže se
zrakem upřeným k cíli,
instinkt zabijáka v něm
na poslední chvíli
poslední jiskru naděje
vydobyl.
Pomalu sune se blíž, a blíž,
už cítí dech své kořisti
kterou si pro svůj čin zvolil,
až vzduch se pročistí,
nabírá sílu, jak král se cítí
připraven tesáky títi.
Krk psí má v tlamě,
hlas uvízl mu v hrdle,
pomalu tuhne,
tělem nezmítá se,
nedostal šanci
se s vlkem rvát
nikdo nic netuše,
nikdo nejde ho štvát.
Táhne si tiše a pomalu
kořist z tábora,
nečeká, že smečka si
psovoda zavolá,
vybral si nejsilnějšího z nich,
ne proto,
by svým lovem zpych.
proto
by smečku oslabil,
na další lov
se tak připravil.
Až bude mít zas hlad,
by se do tábora
znovu vkrad.