Opět nalézám duši
v tekutých chodbách
smyšleně klouže
jak ryba po hladině
závanem barev
Musím ji vlastnit
dřív nebo později
vyroste
zkapalní
všechny touhy
Na konci marnosti
nezbude zášť
změní se
zlepší
není to trysk duše
jen spletité
každodenní zrcadlení