Sedím v tichu,
motýlům zpívám
sen.
O klidu a víře,
co plyne jako řeka
v nekonečný vjem.
Představuji si
divadlo pampelišky,
cítím žlutou a zelenou.
Dýchám
lehké a krásné věci.
Jsem prostorem?
Či výdechem?
Ani nevím.
Střídám slova
jako leporelo.
I kalamář
rozptýlí slabiky v nekonečnu.
Myslím květem
a rostu s každým poupětem.
Je krásné
v setině vteřiny být dítětem.
Moc pěkné - ráda jsem četla, ráda posílám ST a pozdrav z Prahy. Daniela-danaska
31.07.2025 19:01:23 | danaska