Na stopkách

 

plný strom jablek máš

asiže mrazy

nebyly tak kruté 

a boty zuté 

tráva chladí 

v koruně hnízdo 

dost to svádí.. představa křídel

nezletilé chvění

ačkoli dávno v dospělost se mění 

…plný strom jablek máš

a o tajemství opírá se podzim

a rozum křičí 

,, víš jak mi je ,,?

jenže do chemie

do té naší

jenže do nerozumu

marně se moudro vkládá

..trošku tě bolí..

záda i život sám

.. jsem lékem, zabírám.. 

zabírám??

.. účinnou látkou obětí se stalo..

je pro nás vším i když je ho málo

a slunce může, vesmír musí

  ..tipnem si?

co na nás zas zkusí

plný až po korunu taky mám

a pod ním .. uvnitř 

nejsem sám

v odlesku hladiny měsíc křičí

pár kroků po jehličí

a možná jednou.. dejme tomu

.. vezmu si tě  domu