láska člověka

měsíců dvanáct

rok za rokem dál snít

tak odevzdaná

a přesto schopná žít


snad příliš něžná

kde nikdo nečeká

jak strašně běžná

je láska člověka



jak strašně studí

když ji necítíš

v noci tě budí

o čem dávno víš


a když ti život

prsty protéká

spasí tě zase

láska člověka