Keď vystrieš ku mne ruky
Keď vystrieš ku mne ruky
Sedíš ponorený v kresle,
pohľad upretý kamsi do neznáma.
Prichádzam nebadane,
neviem, komu patria tvoje myšlienky.
Túžim sa pritúliť, no
nechcem vpadnúť ako nevítaný hosť.
Zrazu sa prudko otočíš, usmeješ,
vystrieš ku mne ruky -
poď, práve som na teba myslel!
Schúlim sa v tvojom náručí,
kolená pritiahnem k brade,
načúvam tlkotu srdca.
Vdychujem vôňu,
nasávam teplo, nehu, blízkosť.
Hladíš ma po vlasoch,
pusinkuješ na uško,
dýchaš na krk,
jemne kolíšeš,
strácam sa v oáze pokoja,
je tam mäkučko,
plyšovo, bezpečne,
som zasa malé dievčatko
a z ničoho nemám strach.
Komentáře (10)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Nádhernej okamžik
dospělého v dítě znovu promění
láska v i kolem
do téhle chvíle strach nepatří, nepronikne ho do ní - ani špetka**
přející povzdech mi unik, ti - i si
napojila jsem se, znám to a miluju*
03.08.2025 15:46:36 | cappuccinogirl
Náruč je nedobytným hradem bezpečí a citu. Láskou je k němu padací most. Tam Kazisvět nevítán a nezvaný host.*
03.08.2025 10:43:41 | šerý
