PLATONICKÁ ÓDA III

PLATONICKÁ ÓDA III aneb pane Bože děkuji

Bože, děkuji Ti zá dáreček,
ten nadpozemský „páreček“.
NE!
Nejsou lesbičky…..
….jsou kamarádky,
já šťasten, že pro mě taky.
Když uviděl já Lilii,
přemýšlel jsem, zda přežiji.
Je jako sluníčko svítící,
úsměv jí nezhasne na líci.
Ta druhá, Boží, je obláček,
je jak hříbátko, ne mráček,
obláček ten, to není mrak.
Obě jsou krásné a milé,
někdy však přijde i chvíle,
umí být energické,
na mě však ne!
No posuďte, zasloužím si to?
Pán Bůh kdys usoudil ano.
Pane Bože děkuji!
Jedna Lilinka, druhá Boží,
kdopak to asi za mě složí?
Řekněte!
Umím já teď jenom stát,
zírat a vnímat,
tu krásu nebeskou těl i duší,
kdo to nezažil, těžko tuší.
Ani nemůže!
Dostaly obě mé pozvání,
na naše druhé setkání.
Věřím, že přijmou ho,
když slíbeno mám to
od minulého.
Chtějí se o mě postarat,
i proto mám je tolik rád.
Miluji je – platonicky.
Chtěly mně zřejmě pomoci,
myslím na to dnem nocí,
však představy jich, tak nereálné.
Vzpomenuly paní Šárku,
tu raději jen na dálku,
když ve sportovním kočárku,
bych vnučku vozil,
víc krve do žil.
A potom:
Drbny, ty já nemám rád.
Pak řekly paní Veronika,
ani ta se mě netýká.
Má vcelku hezký obličej,
příjemný úsměv by také šel,
však postava její, nic pro mě.
Já preferuji jen JE dvě.
Přitom je prý na muže,
se mnou však nepomůže si.
Má to, jak zdá se, o věku,
chtěla by myslím kolouška,
co zašeptá ji do ouška
a já jsem někdy z pravěku.
A potom:
Drbny, ty já nemám rád.
Vzpomenuly též Ivanku,
ta neláká mě ni ve spánku.
Někdy je milá, pak protivná,
to mě nedojímá,
to mám doma.
Ta však je milá jen v "cizině",
doma protivná stále je,
někdy až zlá.....
Nebýt zbytku mé rodiny,
já dávno odešel bez viny.
Odešel bych.
Lepší snad býti na hnoji
a žít si klidně, v pokoji.
a mít klid.
Miluji je – platonicky.
Tak rád si s nimi povídám,
těší mě,
když se podívám,
na ty nádherné bytosti,
tělem, duší.
Amor již natáhl svou kuši,
však slepý náboj má….
I tak je to úžasné,
mít poblíž víly tak krásné,
jsou pro mě múzy, až neskutečné.
Víly ty jsou z pohádky,
bez mračení i bez hádky,
však jak končí všechny pohádky?
Zvonec!
Snad hned nepřijde ten na řadu,
však někde je…..a čeká….
Pane Bože, děkuji!