Ráno

Někdy se probudím a mám pocit,že mi v hrudi roste strom
z nevyřčených vět.Že každé miluji tě" má místo kořenů
Hřebíky a každé promiň už dávno rezaví.
A stejně čekám že z toho vyroste něco krásného.
Protože tak to děláme my- lidí,co se bojí přiznat,že jsme
jenom unavení zahradníci s rozbytou konví.