Andělé mi znamení dávají,
z nebes mi je posílají,
Skrze světlo, které srdce hladí,
vedou mě tam, kde duše nezradí
Andělé mě v náruči chovají,
před tmou mě tiše ukrývají
Křídly mé sny zahalují,
na každém kroku mě ochraňují
Andělé mě v bouři objímají,
když svět se hroutí
V tichu mé bolesti bdí,
a naději v srdci rozsvítí
V srdci jim tiše děkuji,
za víru, jež v temnotě září
Za klid, jenž po bouři přichází,
a lásku, kterou v duši se rozjasní
Ať andělé vždy se mnou kráčejí,
v světle i stínu mě provázejí
Ať mé srdce zůstane otevřené,
pro lásku, víru i nebe bez hranic
naposled mě anděl s rozeběhem bodnul do zad, ale možná mě chtěl jenom podrbat...
09.08.2025 23:44:04 | Robin Marnolli
Možná tě chtěl podrbat… nebo ti připomenout, že i andělé občas ztrácí rovnováhu.
Ale věřím, že i když to zabolelo, zůstala po tom jizva, která tě naučila víc chránit svoje křídla.
Ať už to byl omyl nebo lekce, přeju ti, ať tě příště anděl obejme – bez bodnutí.
17.08.2025 21:19:30 | Misha