Zachycení minulých snů na diktafon
Zase viděl jsem létat vzpomínky na včerejšky
probdělými večery pátků tak nekončících, jako je čas sám.
A nezdají se mi sny jen tak náhodou
o třpytivých hvězdách, jenž ztratily svůj lesk, ve středu večer.
A tak chytám dál, v polích plných popela,
vlčí máky z olova a neptám se do výšin,
jaký má smysl koexistence
v prapodivném shluku nezpevněných pavučin.
A roztomilých pravd o životě po smrti.
A každý den poprvé maluji si svoje sny:
na papír, jen tak pro blbost
a snad pro pocit, že žít je důležité.
A milovat je marné život bez lásky,
jenž nemá hranic, jen v časoprostorech
plných černých děr a plných hloupých keců
o odplouvajících lodích, jenž míří za obzor
už tolikrát a vždycky naposled...
No tedy té básni to téma padne. Černá "látka" ledabylá móda volných kalhot, z kterých odešly nohy k pesimizmu. Ten nerad hodnotím. Ale musím uznat, že pěkně vypsané člověčenství*
12.08.2025 12:51:26 | šerý