Tikající klid

Pouště

v pohárcích převalují

jazyk na tepu vitráží

sklo taje v peci šamotu

tušíš křik faty morgány

jak vznítil v duně třísku

a z oáz v tělech dnů

mok saje nocí inkoust

vím, pokora mísí kuráž

ve vlhké váze se šeříky...

Vlaje

splín i z bambusu

polykaje ultramarín 

ty okamžiky

v otazníku derou se

pod stříbro střech

jak minuty v clonách

přichází i vteřiny

a ruka hladí 

páteř času...