Nech brouka žít

Nech brouka žít

Jen nechej růst ty květy 
dokud nezvadnou jak touhy 
vydávat se za jinými světy, 
když nestačí náš - prostý, pouhý.

Jen nechej dýchat slunečnici, 
jenž zasela život našim polím 
a přinesla vláhu nekončící 
a konců já se velmi bojím. 

Jen nechej ptáky na jih 
létat bez vší té závisti.
Vždyť ti ptáci v teplých krajích 
se lépe mají, nežli v zimě našinci. 

Jen nechej vodu proudit 
v čirých horských potocích, 
ať ji mohou naši vnuci brodit, 
ať je voda čistá po letech, po rocích. 

Jen nechej horu k mrakům tyčit,
ať může střežit rodný kraj. 
Ať můžeš z hory k mrakům křičet
k světům jiným na okraj. 

Jen nechej dýchat plíce světa
s jejich zelení a svěžestí.
Na všechno jsou stromy třeba,
tak poslouchej co šeptá noční listí. 

Jen nechej žít ten život, 
který už se nikdy nestane.
Než čas a smrt vezmou ti ho 
a potom přijde neznámé...