Básně (1998)

Moci básně psát,

tryskající z nitra,

a rozum nechat stranou.

Slyšet hudbu hrát,

jež zaznívá z jitra,

když květy ze sna vstanou.

 

Kéž ruka letí po papíře

a duše sbírá světlé nitky

pro zdar toho díla.

Tak jak struny patří k lyře,

ať jsou verše jako kvítky,

jejichž barva bude bílá.

 

Ať jen slova duše hladí

zkroušené a smutné

a jen radost kolem sejí.

Neboť když nás temno svádí,

povzbuzení nám je nutné,

klesáme-li v beznaději.

 

Však bez výtky to někdy nejde

a je třeba strhnout masku

chybám svým a sebeklamu.

Světlý zítřek tomu vzejde,

kdo má v sobě čistou lásku

jako křišťál v zlatém rámu.