Anotace: Přečtu Ti ji dnes, nebo zítra, nebo kdykoliv, času je ještě dost. Ale mohla bys aspoň naznačit, že chceš... Tolik jsem se těšil na pátek a Ty pak řekneš : "Venku prší"
Sedím na polorozbořené zdi
v ruce
kus pískovce
Rozpadá se mi mezi prsty
na drobná zrnka
strachu
Je mi chladno
dokud neuslyším tvůj hlas
Tvá slova
jak tažní ptáci
letí oblohou
Když dva spolu být nemohou
stačí jedna rozpadající se hřbitovní zeď
Prach jsi
a čas drolí i kámen
tak leť