lezeme si do uší slovy
kterých se bojíme
jako škvorů ve stanech
a s každou zradou
se zpěněnými rty zapomínáme
že se točíme se zemí
všechno stojí na místě
a nic kolem nás nestárne tak rychle jako my
přítomnost se připomíná s nocí Perseid
a pro hvězdy co nadobro zhasly a stále svítí
jsme už dávno mrtví
...
pryč se slovy
co zhasínají tvoje oči