Ospalý měsíc

Ospalý měsíc 

 

Stává se to...

 

Občas si načechrá peřinu, ani oči mu netrčí...

 

Taky si občas zatáhne roletu z temných mraků.

 

Hvězdy se tváří jakoby nic

a slabým světlem mu tvoří lampičky 

u jeho nočního stolku...

 

Jen večerka jej tahá z postele.

 

Stahuje peřinu, 

svým ostrým světlem říká...

 

Nespí...

 

Teď jsi kompas ty, pro zbloudilé...

 

Sama nezvládnu projasnit celou oblohu...

 

Noc rychle zmizí a dostanu úlohu Jitřenky...

 

Budu všechny vítat v novém dni,

začnu dirigovat ptákům při ranním orchestru.

 

Budu to já, která tě uložím do postýlky 

a dám slunci povel, 

že přišel čás na první pohlazení...