Ahoj!

Ahoj!

Voda studená a kalem zbarvená, 
jako pivo bez filtru co pil jsem včera
a atmosféra do letní noci oděná, 
když k praskajícímu ohni sedám. 

Divočina kolem nás a divočina v nás -
v duchu tónů letní trampské písně, 
kterou přes všechen vzdor nepotopil čas 
a která po laciném vínu zní dost tristně. 

A odér trávy se nese s proudem 
řeky vítající všechny různé blázny,
jenž cítit potem, chlastem, kouřem 
se koupou v její bahenní lázni. 

A zítra ráno zase o kus dále plout
a nechat unášet se tokem země žil,
vykonat tak znovu pouť,
při níž se kdejaký poutník zblil.

...

Dohasíná poslední cigareta a dohořívá oheň,
slunce ztrácí sílu a naposledy zapadá.
"Nashle řeko, rozhodně ne sbohem!" -
tak se zdraví řeka Vltava.