Bývala krása moje jméno,
celý svět ležel mi u nohou.
Šťastný osud nebyl mé věno
a obzor spojil se s oblohou.
Stalo se, že trpěla jsem hlady
a taky se často, po tmě, bála,
pak slova noční serenády,
na prstech svých počítala.
Nebylo lásky, lidské, pro mě,
zbylo jen pouhé odříkání.
Říkali, co je v tomto domě,
není tobě k mání.
Po cestách osudu jsem putovala,
od města k městu šla.
Co jsem se štěstí nahledala,
ale nikde žádné nenašla.
Zrcadlem touhy mnoha pánů
byla jsem za noci i k ránu
voněla jim po zakázaném ovoci
a oni nemohli si pomoci...
Ztráceli klid
chtěli mě mít
Tak prodejnou se láska stala
co měla jsem, to jsem jim dala
za cetek pár, co potěší
tu, která mravnost příliš neřeší...
Však nikdy nedala jsem všecko, tajemství jsem si držela
o tom, že i já chtěla lásku, jen v srdci svém jsem věděla
a toužila jsem, tiše, v skrytu
po muži milujícím srdcem - jsi tu???
:-)
Přiskočila jsem, Kane, navnadils Múzou v renesančním hávu:-)*
24.08.2025 16:09:18 | cappuccinogirl
No, tys to rozjela ve velkém stylu, a dobře, až je škoda, že je to do komentářů. Dobře jsi trefila i tu atmosféru. Děkuji za velmi pěkný komentář. :-))
24.08.2025 17:16:09 | Kan
co jsem na modru, byl jsi mi vždy skvělým inspirem - ráda k tobě psavě přiskakuju, příteli, vždyť víš:-)*
24.08.2025 17:18:48 | cappuccinogirl
Klidně přiskakuj, ale tady budeš mít, jen, málo čtenářů, a tvoje báseň je, fakt, dobrá. :-))
24.08.2025 20:22:54 | Kan
ať je, jaká je, je to koment vziklý z inspirace, je přesně na tom místě, kde má bejt:-))*
24.08.2025 21:10:24 | cappuccinogirl
Konečně, je to tvoje volba. Jsem rád, že jsem tě inspiroval k takové básni. Zatím dobrou.
:-))
24.08.2025 23:34:05 | Kan