proplétáš třepivé konečky svých vlasů korunami stromů
jsi tak nizounko, že šeptáš si verše s obzorem
vkrádáš se s večery do oken mého domu
krok sun krok se stínem
v hrst sirek srdcebolů
...
jsi tak nizounko, že zaslechneš modlitbu vlaštovek
a konejšíš dotekem chladnou zem
v závrati klesáš dál
bezhlavě dolů
teď už vím, že se neminem
jsme každý sám
...
spolu
.
já noc - ty den
...
.
Nádherné! Absolútne ma to pohltilo svojou melancholickou krásou a intímnou atmosférou! Tá hra so svetlom a tieňom, deň a noc... geniálne!
26.08.2025 06:00:18 | IronDodo
....A v soumraku či svítání ....ta blízkost nejtěsnější.....vřelost nejvěrnější...když tak krátce,o to víc.......jak zákmit zářných létavic...
Nizounké k srdci to máš Narrjenko......
A krapítek mi to tematicky připomnělo jednu moji stařičkou...../úsměv/
https://www.liter.cz/basne-zivot-786161-cist
25.08.2025 19:48:04 | jitoush