Pod věží času

Hodiny nám čas ukazují,

cifeník se svým tempem hýbe

Pomalu čas jako řeka plyne,

zastavit se dá stěží

V tichu věže tikot zní,

jak srdce, co se nikdy nezastaví

Každá vteřina v kameni spí,

přesto se dál život odvíjí

Z dálky kráčí postava tichá,

v prachu cesty paměť dýchá

Plášť mu vlaje ve větru snovém,

krok míří k věži s tichem novým

Vesnice spí jako v pohádce staré,

okna jsou tmavá, střechy jsou šedé

Ale v tom kroku je cosi známé,

jako by čas se vracel zpět

U hodin věže se zastaví,

pohlédne vzhůru, kde se čas měří

Ten pohled chvíli trvá,

minulost s přítomností splývá