DEN TŘINÁCTÝ

Anotace: Tak tohle mi moje múza pošeptala...Boj mezi dobrem a zlem je nekonečný, ale dříve či později musí někdo zvítězit...

(Aby Ďábel mohl ovládnout celou Zem, musel by povstat z Pekel. Vyslal tedy na Zem třináct poslů se strašlivým úkolem - naučit boží ovečky páchat zločiny. Do třinácti let nezůstala bez hříchu jediná duše. Tak dal Ďábel Bohu dvanáct dní na to, aby svět napravil, jinak mu musí předat vládu a všechny duše připadnou jemu. Bůh však odmítá mu duše vydat, a snaží se svět napravit, jenže to už nastává den třináctý...)
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

1.
Paprsky sluneční padají na zemský ráj,
věčnou krásou a štěstím tkvící se kraj…
A stáda oveček božích se vesele pase
neslyšíce starosti v božím hlase…

2.
Třpytivá rosa pokrývá zelené širé lány
netušíce, že dnes naposledy, zlo má plány…
Andělé unavení na nebi potají pláčí
a jejich naděje pryč od nich kráčí…

3.
Třináct bylo poslů z horoucího pekla,
jediná nevinná duše před nimi neutekla…
Byli mistry ve svém černém řemeslu,
své nové a netušící učence naučili zlu…

4.
Andělé je před nimi varovali, leč marně,
nedali si říci a začali se chovat nemravně…
A temní učitelé kráčeli po povrchu zemském
a obzory ovečkám rozšiřovali v oboru darebáckém…

5.
Korupce, vraždění, lhaní a kradení,
šíří se světem jako smrtelný mor…
Marné je boha a andělů počínání,
choroba má neoblomnost hor…

6.
Slunce se vyhouplo vysoko nad obzor ,
marně se snažíc nad stády držeti dozor…
Jen vítr si vane bezstarostně dál,
jako by byl všemocný a neohrozitelný král

7.
K večeru mraky se na obloze stahují
a pevnost pro vystrašené slunce budují…
A slzy andělů v plném proudu padají,
vše je již ztraceno, už se tím netají…

8.
Ovečky zmáchané k nebi tázavě hledí
a zcela zmateně se jedna druhé ptají,
pročpak dnes prší, je snad někomu smutno?
Takhle jim kazit radost, cožpak je nutno…

9.
Poslední krůpěje s oblohou tmavnoucí
a večerním sluncem zářícím se vytrácí…
S východem měsíce a hvězd klid nastane
až do půlnoci, kdy Ďábel z Pekla povstane…

10.
Skončil den dvanáctý a Bůh zem nespasil,
tak přišel k němu Ďábel a o trůn ho poprosil…
Však Bůh se nevzdává, anděly k sobě zavolá,
jenže ti padli, když démoni jim vzali křídla bílá…

11.
Tak zůstal Bůh sám proti zlu čirému
a marně se bránil proti Ďáblu ničemnému
až padnul mrtev a s ním i poslední naděje…
Ovečky se na Zemi zděsili toho, co se děje…

12.
Plamenem vzplála celá krajina zemská
a provinilé ovečky vyděsila, Ďábel si tleská…
I lítost nad hříchy se projevila před smrtí,
však příliš pozdě, démoni i popel rozdrtí…

13.
Všechny ovečky zemřeli, příběh to smutný,
jejich krev celičkou zem smáčí…
tak skončil ten den třináctý
a všechny duše teď Ďáblu patří…