snažím se říct
že už není třeba nic říkat
slovo za slovem mi odkapává z úst
jako mrtvému studené sliny
a na zemi se tvoří louže z odstavců
jen samé kecy
snažím se schovat za svůj vlastní stín
a jen pozorovat
a pak už ani to ne
snažím se nesnažit
úplně docela nebýt
existovat ve vlastní neexistenci
a všechno co se stalo se vlastně nikdy neudálo
všechno co je neexistuje
a to co má být
to schválně nebude
není nic co by mě přesvědčilo
není nikdo kdo by mě přetáhl zpátky na druhou stranu
a i kdyby se našel někdo kdo mi bude chtít podat ruku
tak já mu ji nepodám
Uf! Černo-šedě pruhované verše, zní jako existenciální nihilismus. Je to plýtvání žití... Hm, ale co já můžu vědět?
31.08.2025 18:08:13 | šerý