žena v plamenech

„Tuhle  báseň věnuju… těm, kdo nesou svoje jizvy, a přesto dál kráčejí.A jedné ženě,která si to prožila ....
Protože i v plamenech může růst naděje. A protože někdy pravda bolí – ale je to pořád pravda.“

---Krása její byla spanilá,
tvář i duše — podobizna anděla.
V očích jí hořel věčný plamen,
co nenechal srdce spát
---

Dívka vyšla z plamene
neshořela
i když šlápla do pekla
utekla
rány otevřené
bolest se neptá
jestli ji chceme...
sražená
na kolena

Prosila........!!!

v žilách ji tekla
obrovská síla

---

Stíny jí svázaly kroky,
jizvy a obvazy
nejen na těle
i na duši bloky!!!!

,,Život ji mučil.....
Život naučil ......
chránit se....

---

Dívka vyšla z plamene
neshořela
i když smrti se dotkla
rány otevřené
krev tekla
bolest se neptá
jestli ji chceme...

---

„a tak
,,co se vás živě nedotkne,nesuďte"
tak jako ji šlehaly plameny
její tělo navždy poznamenaný
srdce se chvílí zastavilo
strachy oněmělo...

Žena navždy uvězněna
úzkostí svou
proměněná ....

nikdy oheň v sobě
nezapomíná...