Měsíční zahrada, kam chodí víly

Měsíční zahrada, kam chodí víly 

 

Tanečky, které tě vedly až k vesnici, skončily...

 

Zamilovala jsi se do člověka,

královna víl ti udělila trest...

 

Zaklela

a uvěznila mezi jiné hvězdy.

 

Nyní se touláš nešťastná měsíční zahradou...

 

Nebe se stalo tvým domovem...

 

Ztratila jsi svého muže a děti.

 

Tolik jsi je milovala...

 

Měsíční svit byl silnější, jak láska.

 

Vytáhl tě na palouček, 

probudil v tobě touhu,

zatančit si.

 

V nitru, jsi Jitřenko zůstala, ale víla.

 

Tanec tě přitahoval mezi své, neskutečnou silou...

 

 Po tobě jen zůstala nejjasnější, zářící hvězda.

 

Večer přicházíš jako Večernice, 

abys dala dobrou noc dětem a manželovi.

 

Kouzlo královny ti dovolí každý den před rozedněním spatřit svou rodinu.

 

Jako Jitřenka je obejmeš, políbíš,

a řekneš jim,

jak je moc miluješ...