Černý les, černá víla

Černý les, černá víla

Pohlédl jsem na duhu a viděl černobílou
a pevné břehy se mi mžikem vzdalovaly. 
Zase ocitl jsem se v lese s psycho vílou 
a dokonce jsme se chvíli milovali. 

A v tom nočním sledu podivných nálad 
a myšlenek zhoubných v temném opojení, 
jsem zase po čase začal zoufale tápat 
a v odrazech hladin viděl černé zrcadlení.

A jeleni v říji plodili úděsné přízraky 
a všude kolem se valila mlha, hustý kouř. 
V tu noc jsem přestal naposled věřit v zázraky, 
když bloudil jsem houštím s okem mhouř. 

Chtěl jsem se nadechnout a najít cestu, 
která mě přivede ke vzdáleným světlům. 
Chtěl jsem se toužebně přiblížit městu,
a uprchnout navěky těm lesním duchům. 

A v dlani své jsem pevně vltavín tisknul, 
abych ještě naposled ucítil tvé bytí. 
V tratolišti krve jsem po lásce tesknul, 
tesknul jsem po mámě a lehkosti žití...