Vzpomínka na pohádku,
kde hrála Jiřina Bohdalová.
Miluji její svět i drama.
Piji čaj z opuncie.
Ta rostlina je mi příjemná.
Kočky najedeny
a ani mi nevadí,
že nebude žádné dva.
Na srab života
jsem jako vždy sama
i smířená.
Co mi zbývá?
Pračka pere
a v ústraní nic nežere.
Jo.
Fragmenty svých případů
dávám na obraz,
který nikdo nikdy neviděl,
a přesto řve
přes tisíc stěn.
Země Mizérie
bez tahů a čar.
Malíř by plakal.
Ten můj oblíbený
byl na lůžko připoután.
Den utíká
s tlukotem
zastřelených holubic.
Kdo je v tomto světě více šílený?
Ten bohatý a nebo ten,
co nemá téměř nic?
Dokud si má člověk sám ssebou o čem povídat, tak je dobře. Horší je, když oboum dojdou slova a hledíte do prázdnoty.
02.09.2025 12:33:27 | šerý