Zdánlivě

 

bylo to zdánlivě

nekonečně krátké

ale se vrylo.. hluboko

bylo to..v hlavě je

a cítím že.. snad krásné 

lhostejnost pro ty kolem

.. na oko ..

 

nedá se smazat 

vlny marně bijí

a jen se tříští v týlu skal

nechám si, vzpomenu

pro úsměvy příští

a kdybych nebyl stydliv 

bych se rozplakal

 

snad to máš stejně

jak jsou stromy hrdé 

a šeptá větev tajemství

schovej se před deštěm

šepot kapek přijmy

pro sebe tiše.. vše se smí 

 

a jedno nahodilé, neviděné

no dobře, zakázané

objetí

dokáže co, co nedokáže jiné

a kdyby chvíle byla

šeptám souvětí 

 

ta slova co se, co se nesmí šeptem a bože nedej

.. hlasitě 

ač sám a ve tmě.. v pokleku se dvořím

a jak by zněla...

snad... chci ... tě