Výlet

Poslední paprsek
přejel mi po tváři.
Zahřál mě slabounce
a zmizel do dáli.

Nandal jsem kapuci,
ruce dal do kapes.
Zmizel jsem do noci,
přivítat temný les.

Nebral jsem baterku,
nebylo třeba.
Šel jsem jen po hmatu,
dotýkal dřeva.

Chvilku jsem zastavil,
naslouchal tichu.
Dech se mi zatajil
doslova vmžiku.

Z dálky se ozvalo
tichounké volání.
A mně to nedalo –
ach, mé odhodlání!

Běžel jsem za zvukem,
rychle jak vítr.
Podběhl pod bukem,
do díry vlítl.

Padal jsem, kutálel,
šrámy jsem sbíral.
V blátě se vyválel
a ztěžka dýchal.

Ležel jsem na zádech,
na dně té propasti.
S úsměvem na rtech
ve vší té bolesti.

Spatřil jsem mezírkou
na nebi měsíc.
Tu krásu vesmírnou,
hvězdám se klaníc.

Příště zas vyběhnu
vstříc temné noci.
V tichu tam naleznu
světlo své moci.