Do ticha snů

Začínám v kuchyni.
Zhasnu nad dřezem
a lesk na skle v noc proměněn.
Utěrka ještě drží teplo dlaně,
jako by se bála vzdát dne.

V obýváku posbírám světla
jako drobky dnů co prolétla.
První dotek a z křesla je jen stín,
druhý a květiny pijí svůj splín
z kořenů.

Na chodbě se dotknu vypínače,
stejně jako včera,
stejně jako zítra.
Prsty znají to místo na stěně,
stěna gesto vrací zase mně.

A ticho za mnou jde tiše,
a přitom na zdi tmou sny píše.

Přikládám v dětském pokoji
deku až k bradě spící noci,
seberu tričko na židli,
a na něm je mapa dnů,
co našli cestu domů.

Zůstává nad mou postelí lampa.
Je nejasná jako poslední věta,
co zůstala viset na rtu.
Ještě ti úsměv věnuju.
Zhasnu.
A dům se nadechne do ticha snů.