Pozdravil mě pár s miminkem.
Ani je neznám.
Bylo to milé.
Druhý obraz
starších manželů.
Inu , nemají ustláno na medu.
Hůl plná a nohy se bojí pádu.
Obdivuji jejich odvahu
nevzdat boj s rakovinou
a usmívat se krajinou.
Žít není samozřejmost
a zdraví občas
nepředvídatelnou ozvěnou.
Kočárek s miminkem je u nás čím dál tím více vzácný jev, mladí odsud odcházejí, neb tady nic není. Kdysi tu byla hojnost práce, na svou dobu slušně placená, stavěly se nové bytovky, hlavně pro mladé, bylo tu kino, kadeřnictví, pošta, obvoďák, zubař, knihovna, mateřská školka, škola, hospoda, smíšené zboží, lahůdky, masna, cukrárna --- a dnes, XXX-let po revoluci, tu není nic, jen vietnamec s potravinami a zbytek postupně během let zaniknul. Svět západočeského venkova umírá, za prací se musí cca.25km jezdit a zpravidla se jedná o práci za minimální mzdu --- jediné co se tu plní je hřbitov a přibývá zbohatlíků, kteří skupují prázdné domy, aby měli kam na víkend, posekat trávu, nebo grilovat. Kde bývaly na zhradách záhony, kytky, pařeniště, včelíny, ovocné stromy a keře, jsou dnes kryté bazény, kamínkové a dlaždicové chodníčky, zděné grily a pergoly --- svět se změnil, jen nevím, zda-li k lepšímu. :-)
04.09.2025 11:38:27 | RadoRoh
Vesnice je dnes zcela jiná i v jiných krajích republiky. Obchody se zavírají,protože na vsích nevydělávají, velká konkurence blízkých řetězců, a přiznejme si, že obchod na vsi nemůže existovat pouze na seniorech kupujících to nejnutnější. To je bohužel realita dneška.
Ano i já vnímám nikoliv posun k lepšímu a bude hůře
05.09.2025 13:13:49 | Admirál
Zdravím, kamarádko. Tady většina lidí dojíždí za prací vlakem do Prahy, je tu celkem dobré spojení a levnější bydlení než v hlavním městě.
Spoustu lidí se tu střídá, protože koloběh lidí se mění.
Ano, kočárek se vidí málokdy a i proto jsem to dala hned na začátek.
Celá báseň je ale hlavně popis, co bylo od rána na ulici.
Je to komplex známých tváří i neznámých v pár slovech pro sdílení místní komunity.
04.09.2025 12:37:48 | mkinka